Poslední zářijovou sobotu se v Klokočůvku u Oder konal závěrečný závod seriálu Kola pro život. Pro více jak tisíc závodníků byla připravena „krátká“ trasa na 58 km/1192 metrů a fitness jízda na 20 kilometrů. Od brzkého rána zářilo sluníčko a přímo vybízelo si užít krásného babího léta v sedle….

 Sluníčko, nebe bez mráčku, ale mě to na náladě spíše ubíralo. Od předešlého večera mě boleli záda (zablokovaný obratel), od toho bolest hlavy.... Nuž ale co, na kole to přeci rozhýbu , říkala jsem si. Při rozjíždění to ještě šlo, ale když jsem se šla půl hoďky před polednem postavit na start, začalo mi docházet že to asi bude nic moc. Kolegyně z týmu říkala že jsme postupně přestávala mluvit, trochu bělela…(jjo pane ortopede, slibuju že ty svoje záda budu už konečně posilovatJ)..jenže závod se nevzdává, myslela jsem si…tedy asi tak do 5 kilometru…tam bolest vyhrála, já to otočila a jela si do cíle zobnout další prášek.

 Tak jsem si den užívala alespoň jako divák. Závod byl rozdělen na 2 okruhy, přičemž ten první, kratší měřil asi 20 km a závodníci se po jeho dojetí vraceli zpět do prostoru cíle. První zde projel Radek Bečka z Factor Bike Teamu, stíhán dalšímy bikery z kategorie elite. Já čekla  jak si povedou mí kolegové, potřebovali jsme co nejvíc bodů do týmové soutěže…V cílové rovince byl dřevěný skokánek (prý taxisJ), vedle nějž stál spíkr Tomáš Hauptvogel a všechny mohutně povzbuzoval ke skoku. Moc závodníků neskákalo, ovšem když přijel jeden tandem tak uposlechl Tomášova návodu, najeli a skočili, letěli….Vše nakonec dopadlo dobře a tandem i jeho piloti ve zdraví dokončili závodJ.

Po průjezdu cílem na závodníky čekal dlouhý stoupák po asfaltu, alá Tour de France. Na krajnicích povzbuzující diváci, parta bubeníku, malá pípa s pivem a na silnici mnoho povzbuzujících nápisů. Jaký byl zbytek trati vím jen z vyprávění kolegů, ale závod to prý byl prašný, kamenitý a docela těžký.

Nejvíce se závod povedl Markovi, který dojel celkově 27. a ve své kategorii na druhém místě a v celkovém hodnocení své kategorie KPŽ se dostal na poslední chvíli na místo třetí!

 Po čtvrté hodině došlo na vyhlašování výsledků a tomboly. Celou sezonu nikdo z týmu nic nevyhrál…když došlo na kolo…vyhlásil spíkr číslo 240. To bylo číslo kolegy. Ten ovšem neposlouchal vyhlašování a myslel si že si z něj děláme srandu…tak se zeptal lidí stojících vedle..Ti mu to potvrdili…a tak s si s úsměvem utíkal k podiu pro koloJ. Všichni jsme z toho měli radost, ale nastal nám tím poněkud problém : jak dostat do auta, kde už byli čtyři kola na střeše a v kufru mnoho tašek, páté kolo (a to ještě velikost rámu byla 23!!). Nu asi po hodině jsem skládačku vyřešili, jedno kolo šlo s věcmi do kufru, zbytek na střechu, tašky na klín a vyrazili jsme domů.J

Byl to poslední závod seriálu a tak se trochu nabízí možnost celkového hodnocení. Letos jsem, až na 3 závody, objela celou sérii…i když by se našli problémy, jako třeba dle mého názoru nedořešené koeficienty tratí, bodování do startovky, či některé hromadné starty více jak 1000 lidí…tak si organizátoři Kola pro život (a to nejen to užší vedení, ale i všichni mechanici, řidiči aut, lidé z krimi zony….) zaslouží pochvalu poděkování za pěkné závody.

Nejvíce se dařilo v sezoně Míše. V celkovém hodnocení skončila na 3. místě, jak v hodnocení maratonů, tak půlmaratonů !! Týmu se také dařilo a potřetí obhájil desítku v celkovém týmovém hodnocení KPŽ. Skončili jsme na devátém místě.