V sobotu 22.8. po snad třech týdnech bylo zatažena a na mnoha místech republiky pršelo. Dle internetu v Karlových Varech 13 stupňů…nu lepší než ten pařák na drásalovi a v Liberci. Po 7 hodině ranní (fuj tak brzoJ) mě vyzvedl Eklič a vyrazili jsme na Dejvickou pro Vašíka. Odtud jsme pokračovali po nové dálnic směr Vary. Ač jsme dorazili do Březové už v půl desáté tak už tam všichni byli. V 11 jsme se vydali na rozjezd směr start, tam však jěště nebylo nic připraveno tak jsem vzala Zuzku a Martina na exkurzi po Varech . Vše bylo fajn než jsme dojeli na kolonádu, normálně jsou tam davy turistů ale teď se tam ještě připravoval statr evropského poháru v triatlonu (závodníci na silničkách koukali divně na nás na horákách, my zase na něJ)). Proplazili jsme se na start na divadelní náměstí, kde jsme se Zuzkou zjistily že lajna pro čísla do 399 jaksi není a nám nezbylo než  jít na konec pelotonu...

V pravé poledne se dav bikerů rozlétl po asfatce směr březová (tachometr ukazoval cosi okolo 40km, nějak sem i nechtělo, ale docvakla mě Zuzka a přeci se nenechám sjet hned na začátku závodu…J Po odbočce doprava následovalo asi 10 km stoupání na Aberg. Jela jsme si svoje tempo s pocitem že je mi to dnes jedno, hlavně dojet (po tom našem 160km výletě na Mácháč jsme netušila co bude). Kupodivu ač jsem jen systematicky na lehko točila dařilo se mi dosti lidí předjíždět…dojela jsme i Davida, o kterém jsme ani nevěděla že na závodech je. Z Abergu sjezd serpentinami v terénu na hlavní a znovu do kopce směr letiště. Na první občerstvovačku se jede sice stále do kopce ale po asfaltu, takže to docela upalovalo. Za ni se za mě pověsil můj bratříček (máme se rádi jako všichni správní sourozenci, tož mě to trochu naštvalo že mě dojelJ) po chvilce jsme dojeli Ekliče, píchl a opravoval.Přes krásně rozkvetlé vřesoviště jsme se dostali na asfaltku okolo letiště na jejímž konci byla občerstvovačka,.Od ní následoval dlouhý sjezd znovu až k Březové (místama jsme čekala kdy se omotám okolo toho zeleného zábradlí, ale nakonec sjeto celé a v pohodě. A znovu do kopce, ten nejprudší usek vybíhám a dál už šlapu…pomalu mi začíná docházet, šlapání už není tak lehké jako před chvílí, začínají bolet záda…nu musím vydržet už jen poslední (vlastně 3 )kopec. Na Rusalku, jsme ráda že se doplazím a moc lidí mě nepředjede, na vyhlídku se ani nepodívám a palzím se v před k poslední občerstvovačce….na ní dostávám protekčně gel (jo je výhoda mít na závodech známeJ) a jedu dál..už jen poslední kopec…jenže na kolo mi někdo asi pověsil nějaké závaží, nejde to, sotva ten konec vyšlapávám…a pak honem po známých serpentinách dolů, na asfaltu do kempu se za něho schovat (byla to soupeřka z mé kategorie jak jsme později zjistila) a před odbočkou na hřiště jim ujet…do cíle jsme dojela za 3:03  (loni za 3:24)

Nejvíc na bedně byla Míša, na dlouhé ve své kategorii byla první, celkově v ženách třetí a ještě jí vyhlásili jako superbikeraJ. Eklič jel taky dlouhou, dojel za 5:13 na 103 místě. Na krátké trase zajel nejlépe Marek na 3 místě v kategorii, za ním dojel Vašek v kategorii 11 a Jiřík na 29 místě. Zuzka dojela v kategorii 6 a já 9. Celkem povedený závodJ.