Víkend začal hezky. Pěkné počasí. Vše do teď klapalo jak mělo (až na drobné vyjímky). Prostě příprava na můj vrchol sezony se podařil. Pražská padesátka a v ní vložen závod Vysokých škol. Minulý rok skončily mé naděje před posledním kopcem - spolujezdec ze skupiny přehlídl šipku a my jsme jeli místo z kopce do kopce...Ztratil jsem bednu. Letos jsem nic nepodcenil a jel si trať i zkusmo projet.

A na startu to začlo. Zapomněl jsem se namazat opalovákem a dozvěděl jsem se, že se trať po startu a před cílem trochu změnila. Prý nic zásadního jen pár desítek metrů.

Hned po startu se jel úvodní kopec na Šárku. Držel jsem se dlouho v čelní skupině. Ta se na vrcholu trochu rozpadla, ale jela víceméně pospolu. Zhruba 20 pozice. Následovala rovinatá část a změněný sjezd do Šárky. Jedeme za sebou kolem čtyřicítky. Konec sjezdu. Vjezd na silnici. Odvodnovací strouha. Skáčeme. Já "líp". Dál. Roh asfaltového koberce silnice. Rána. Syčení. Konec. Ani nestihnu zastavit a už mám prázdnou duši. V nohách jen dva kiláky.

Po chvíli začínám opravovat. Jak jsem rozprouděný, tak kašlu. Hordy jezdců projíždějí a já vím, že už nemám šanci něco dohnat, protože kvůli čemu jsem sem jel, už nemůžu dohnat. Ikdyž bych se mohl probojovat na slušnou pozici v celkovém pořadí...to nebyl můj cíl a jedu zpět. I ztráta pěti-deseti minut je konec nadějí a kort zezačátku. Ale aspoň jsem měl v cíli spoustu času, spolu s Ivuš, rozdat letáky na Ekor cup.

Zbytku týmu, který jel Jevišovku se také nedařilo. Jirka přepálil první kolo a druhé nezvládl. Míša na tom byla podobně. Eklič jel výborně, ale pak se mu postavilo sedlo kolmo...a propadl se snad o dvě stovky míst...