V sobotu bylo opravdu sychravé ráno, takže jsem s nadšením konstatovala, jak moudré bylo rozhodnutí odolat výzvě a nejet s ostatními do Boleslavi na závody. Bude daleko lepší vyrazit někam na silničáku, protože na silnicích se obvykle litry bahna nevyskytují… A tak jsme, já a Slávek, nakonec vymysleli, že pojedeme tým podpořit ze zálohy, čímž byl stanoven konkrétní cíl výletu. I vytáhl Slávek naši pěknou GPSku, zapnul náš prima letitý PC, který kupodivu dokonce i naskočil, a naplánoval trasu, protože jsme nechtěli po hlavní, takže pojedeme podle vody až tam.

A vyrazili jsme… vypadalo to na hnusný, možná trochu deštivý výlet, ale těšila jsem se. A tak jsem jela hezky za Slávkem, hupky dupky. Nojo, ale hupky dupky nám pak najednou ta divná věc, čili GPS,  hlásila směr zpátky, tam, zase zpátky, takže jsme pěkně navštívili některé obce po cestě navíc (no co, alespoň jsme najeli nějaký ten km). Slávek chtěl jet radši podle mapy, ale já zavile trvala na tom, že družice to vidí líp, tak se nehádal a před Boleslaví jsme dle toho ukrutného přístroječku vyrazili podle vody, ne po silnici, ale po cyklostezce, která se  pak pozvolna proměnila v bažinu. Takže se naši silniční oři proměnili v horáky, chudinky malé, a jeli jsme dokonce kus po trati závodu.

Musím pochválit Slávka, protože ač jsem si to vymyslela a ještě urputně trvala na cestě podle GPS, trpělivě to přetrpěl a ani slůvkem mi nevynadal. Je to BOREC! (Obdivuju jeho trpělivost s mými objevnými choutkami). Poté ale Slávek chytil směr jak vlk stopu a už jsme razili rovnou na místo cíle, kde jsme mohli být o hodinu dříve, kdybych nechtěla pořád zkoušet  tu navigaci. Přijeli jsme tam hezky zabahněni, dali kola trochu do pořádku a do krimizóny, objednali si horký čaj (byla totiž fakt kosa), a v tu chvíli přijel vítěz krátké trati – náš superdrak Vašek Šuser . Pak dlouho nikdo a pak se to začalo trousit.

Zatímco jsme povzbuzovali přijíždějící borce v cílové rovince, dorazil i silniční Eklič, který se zamotal v Boleslavi. Potom dorazil David a Mišička,  za nimi Jitka a měli jsme všechny borce v cíli. Mišička 3. místo na dlouhé. Takže dobrá sklizeň, přátelé…

A že nám byla zima, vyrazili jsme domů po hlavní, rovnou nejkratší, byť kopcovitější trasou a po cestě se ohřáli v hospodě. Takže z toho rýma nekouká. Nakonec se všecko povedlo, cestu domů jsme přežili a byla fajn. Eklič to pěkně hnal, takže jsem normálně nestihla vychladnout. Skončili jsme na čaji v Bašti a to bylo taky fajn.

Moc a moc gratuluju všem statečným závoďákům, protože v té zimě bylo ukrutně statečné i odstartovat. A jak to pěkně zúročili!