V sobotu 12. 6. 2010 se v Rožnově na úpatí Beskyd konal 3. závod Galaxy série který byl také součástí Valašsko-povážské série. Na programu byli jako obvykle dvě trasy, delší  měřila 65km a měla 1800m převýšení a kratší měřící 40km s převýšením 800m. Od brzkých ranních hodin svítilo slunce, nehnul se snad ani lístek bylo jasné, že v poledne na startu bude teplo…..

Pro náš tým vyrazil na Moravu už v pátek a v tom vedru to byla děsivá 5 – ti hodinová cesta, přerušovaná nutnými zastávkami na pumpách k opláchnutí a požití něčeho studeného (třeba zmrzkyJ). Po příjezdu jsme se ubytovali a šli se zaprezentovat, neb jsme to měli jen přes silnici. Při odchodu z prezentace jsme objevili pěknou restauračku, tak jsme tam rovnou zakotvili na večeři. Koukla jsme do jídeláku a poprosila Zuzku, ať mi objedná salát Caesar a odešla na toaletu. Ovšem po návratu jsem se nestačila divit – Eklič nejenže si objednal místo pivo džus ale také si dal salát…..!!! Tak jsme ho mobilem vyfotili a poslali MíšeJ.  Při jídle začala hrát uvnitř restaurace a následoval další údiv, Eklič si šel trsnout ze Zuzkou (a my s Vencou škodolibě okomentovali mobilemJ).

Dlouhá trasa startovala v pravé poledne. Teplota se v tu dobu pohybovala okolo 35 stupňů a většina závodníků stála do poslední chvíle před startem ve stínu okolních stromů. I my všici jsme se ukrývali pod kaštany u kina a vymýšleli, zda by nebylo lepší zajít si na nějaký film, než jet závod J. Nakonec jsme odstartovali, v čele s Terezou Huříkovou, která se přestěhovala do Valašského Meziříčí a tak byla vlastně místní.

Prvních 15 kilometrů vedlo skoro stále do kopce na vrchol Velkého Javorníku (918 m). Tady jsme měla sto chutí to vzdát, otočit a odjet někam do stínu – lil ze mě pot, špatně se mi dýchalo a v hlavě běhalo mnoho pesimistických myšlenek, ale kousla jsem se a kopec vyšlápla. Následoval dlouhý sjezd až do 415 metrů do Dolních Pasek, kde byla „občerstvovačka“ s pitím. Místo toho abych se napila, jsem na sebe asi 5 kelímku s vodou vylila. Ochlazení fungovalo jen prvních pár minut, voda se velmi rychle vypařila.

Odtud začala trasa stoupat směrem k Radhošti. Začínala jsem mít pocit kuřete na grilu a to málo závodníků co bylo za mnou, mě cestou do kopce předjíždělo. Na 33. kilometru byla další občerstvovačka, na níž jsem dojela s pocitem, že závodit dnes nemá smysl a málem mě přemluvila Krnáčovic rodinka, která fakt vzdala a seděli tam ve stínu s plechovkou studeného pivka…Ale zase jsem jela dál. A byla jsem odměněna krásným výhledem z úbočí Radhoště a asi 4 kilometrovým sjezdem v terénu (na jehož konci mi málem upadli ručičky, my z povltavské nížiny nejsme zvyklí na tak dlouhé sjezdy J). Pak už „jen“ jedna asi dvoukilometrová stojka a před cílem takový bahnitý brdek a bylo hotovo, konečně….

Okolo 6 hodiny proběhlo vyhlášení výsledků a tomboly. Na dlouhé vyhrála Tereza Huříková a Pavel Žák. Na kratší trase 30 km zvítězil stejně jako loni Karel Videcký, mezi ženami se totéž povedlo Barboře Machulkové. Náš tým skončil druhý a stejné pořadí nám patří i v celkovém hodnocení. Celkové výsledky na: http://sportsoft.cz/cs/zavod.aspx?id=326

Závod to byl pěkný jak trasou tak organizací, náročné výšlapy i sjezdy, ale vše se dalo jet. Organizátorů patří dík, snad jen příště „né“ tak teploJ.

Poté následoval přejezd do Trojanovic do hospody a posezení s Tryskomyšáky u kytárek – povedený večer a pěkně hráli. Tady ovšem již Eklič nezklamal a vypil asi 8 piv, takže jsem taxíka dělala jáJ.

Druhý den jsme autem dojeli na Pustevny a odtud pěšky doťapkali na Radhošť a zpět. Ač byla zpočátku pěkný mlha, nakonec se vyčasilo a bylo i pár pěkných výhledů…