Na první závod galaxy serie – Galaxy Cyklošvec maraton Tálín vyrážíme už v pátek večer. Ubytováváme se nedaleko Milevska ve skvělém rodinném penziónku, kde se nekrade a naše kola můžeme nechat v garáži a nemusíme zamykat...samozřejmě že kola spaly s námi a byli jsme zamčený ;-)

   V sobotu ráno nás probouzí cukrování hrdličky u našeho okna ještě před naším budíčkem. Aspoň jdeme ještě před snídaní naložit kola a hned po snídani odjíždíme směr Tálínský rybník.

  V Tálíně na nás čeká pěkná zima. Nikomu se nechce převléknout do dresu a nasednout na stroj a radši spekulujeme o množství bláta na trati po předchozích deštích. Nakonec na sebe navlékám všechny návleky a razím se projet a rovnou i zjistit jak to je s tou hnědou mazlavou hmotou na trati. Po projetí posledních třech kilometrů trati se můj nový krásný černý naleštěný miláček proměnil k nepoznání. Je strakatý jak kráva, jen místo bílé tam je černá a navíc s cancoury trávy trčící všude možně.

  Tak jsi jdu stoupnout špinavý na start, ale po odstartování a odjetí sotva kilometru po silnici jsme hnědý všichni. Bláto lítá od zadních kol vzduchem všude okolo houfu cyklistů a nikdo nemá šanci uniknout. Začátek trati je nájezd na okruh, kde trať 55 km jede 2 kola a trať 34 jen jedno. Zezačátku se jede na špici vysoké tempo a postupně se tvoří z odpadlíků skupinky. V jedné se ocitám i já s týmový kolegou Davidem. V první polovině tratě se jede spíše do kopce nejdřív po lesní šotolinové cestě, potom po cestě plné klacků a větví, které všemožně kloužou a třešnička na závěr je bahnité stoupání s kameny. Potom se už jede skoro jen z kopce. Nejdřív šotolinou s vloženým bahnitým úsekem, následuje rovinatá lesní cesta a nejtěžší sjezd úzkou cestičkou po vysokých kořenech, které tvořily přírodní schody. Poté se trať zvedla nahoru, ale poté následoval poslední sjezd loukou a další kolo.

   Celé kolo jsme projeli v naší čtyřčlenné skupině a první kopcovitá část druhého kola naší skupinku trochu trhá, ale na nejvyšším bodě trati se zase dojíždíme a jedeme společně. Já bohužel skupinku ztrácím v asfaltovém sjezdu, kde se mi při přehazování zasekl řetěz kvůli blátu. Skupinka mi poodskočila a je velmi složité ji zase dojet. Nakonec se mi to daří, ale v posledním prudkém stoupání už nemám síly se udržet a odpadám jako první. Nakonec dojíždím do cíle na 17. místě a 8. v kategorii David místo přede mnou.Největší úspěch zaznamenal Míša, která mezi ženami absolutně vyhrála s časem 2:36:47

V týmové soutěži jsme se umístili na třetím místě s minimálním odstupem 13 bodů na druhý GS cykloteam Jistebnice a 16 bodů na první Galaxy cyklošvec a luxusním náskokem 30 bodů na čtvrtého, což je dobrý základ do dalších bojů.

V neděli jsme ještě cestou do Prahy zajeli na víkendovou testovací akci Eurobiku Praha a vyzkoušeli ty nejlepší kola, která jsou. Někdo si vzal silničku a jel se vyjet. Někdo fulla superfly a zjištoval, že i louka může být rovná jako asfalt...Pak přijet do depa a vzít si pořádnýho sjezďáka a sjet si sjezd jak po másle a projet si cestou zpět 8 brodů...prostě parádní akce!